Kniha

O prázdninách jsem si dopřál trochu změnu a po řadě anglických autorů začátku 20. století, kterými se v poslední době cpu, jsem vytáhl v podstatě náhodným výběrem tento román, který je knihou poměrně novou (alespoň z mého hlediska). Děj se odehrává na Karibském pobřeží Kolumbie v nebývale dlouhém (pro Márqueze však asi typickém) časovém intervalu více jak padesáti let. Název sice slibuje pohnuté scény uprostřed smrtící epidemie, ale kdo by čekal pohnuté drama umírajících milenců a milovaných typu Dáma s kaméliemi, Márinka či O Loretánských zvoncích, ten nic takového v tomto románu nenalezne. Cholera totiž tvoří v příběhu jen jakési pozadí, je, jak se píše v doslovu, červenou nití proplétající se celým příběhem.
Lásky je na druhou stranu v knize vskutu požehnaně, jak co se týče kvantity, tak rozmanitosti. Příběh líčí historii vztahu, který přetrval více jak půl století. Hlavní hrdinové příběhu Florentino Ariza a Fermina Dazová k sobě splanou mladickou láskou á la Romeo a Julie. Ta nevezme dobrý konec a Fermina se vdává za jiného - doktora Juvenala Urbina. Důvodem není ani tak nepřízeň rodičů či osudu, jako náhlá nesympatie hlavní hrdinky k jejímu nápadníku, která, po roce tajného dopisování, naprosto nečekaně zjistí, že Florentino se jí vlastně vůbec nelíbí. Ten se však nevzdává a přísahá, že si počká až bude Fermina opět volná a pak ji přesvědčí, že právě oni dva jsou sobě předurčeni. Po jedenapadesáti letech, devíti měsících a čtyřech dnech se konečně dočká, když Juvenal Urbino zahyne pádem ze žebříku. Poté již nestojí Florentinovi nic v cestě a po pár měsících vyplouvá ve věku 78 let na svou svatební cestu.
Tato v podstatě jednoduchá dějová zápletka je samozřejmě obohacena líčením padesáti let, kdy oba hrdinové žili odděleně. To je občas velmi barvité. Mýlil by se ten, kdo by očekával, že Florentino Ariza zůstal, čekaje na druhou příležitost, starým mládencem - právě naopak. Popis jeho četných milostných vztahů, stejně jako jeho profesního postupu v Karibské říční společnosti je solí příběhu. Ten vrcholí již zmíněnou plavbou, při které dojde ke konečnému naplnění Florentionových a snad i Fermininých tužeb.

Hodnocení

Kniha mě velmi nadchla. Autorův jazyk a způsob jakým popisuje život obou hlavních hrdinů i četné vedlejší postavy je nesmírně čtivý. Zaujala mě také časová posloupnost románu. Ten začíná podrobnýn líčením posledního dne života Juvanala Urbina, manžela Ferminy Dazové. Pak se autor vrací o padesát let zpět a líčí dramtický a pro Florentina smutně končící příběch prvního vzplanutí. Více méně chronologicky je pak vylíčeno půlstoletí života obou hrdinů, i tady se však několikrát vrací do minulosti, aby upřesnil krátkým příběhem či příhodou dříve načrtnuté souvislosti. Román mě zaujal natolik, že ho zařazuji také do rubriky Co bych vám doporučil .

Autor

G. G. Márquez se narodil v roce 1928 v Aratace v severní Kolumbii. Patří mezi nejznámější lationskoamerické spisovatele. Po střední škole a nedokončených studiích práv v Bogotě se stává novinářem. Píše pro řadu periodik a cestuje po celém světě. Pracuje v Paříži, Barceloně, Mexico City i v domovské Bogotě, kde v roce 1974 zakládá levicově orientované noviny Alternativa. Po vítěztví Kubánské revoluce byl zpravodajem havanské tiskové kanceláře. Svými díly dosáhl celosvětového ohlasu. V roce 1984 byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu.
Márquez vstoupil do literárního světa v roce 1955 krátkým románem Spadané listí (La hojarasca). Z jeho raných děl je dále vyzdvihována novela Plukovníkovi nemá kdo psát (El coronel no tiene quien le escriba, 1961). V roce 1967 je publikován jeho nejproslulejší román Sto roků samoty (Cien anos de soledad), který dosáhl světového ohlasu. Po několika románech v 70. létech a jisté odmlce opět publikuje počátkem let osmdesátých. Kronika ohlášené smrti (Crónica de una muerte anunciada, 1981) a recenzovaná Láska za časů cholery patří k dílům jeho zralosti. Kromě literatury a žurnalistiky se G. G. Márquez věnoval také práci pro film.

Technické údaje

Kniha , kterou jsem měl k dispozici vyšla v nakladatelství Odeon v roce 1988. Přeložila ji Blanka Stárková. Já jsem ji měl z naší domácí knihovny, kde ji máme dokonce dvakrát. García Márquez je u nás, myslím, poměrně rozšířen, takže ten, kdo by si tuhle knihu chtěl přečíst nebude mít snad problémi si ji opatřit.