Život

Francouzský spisovatel Robert Merle se narodil v Tebesse v Alžírsku roku 1908. Vystudoval anglistiku a stal se středoškolským profesorem. Přímo se zúčastnil bojů druhé světové války. Jeho zážitky z bojů o Dunkerque ho inspirovaly i v jeho tvorbě. Po válce, jejíž část strávil v německých zajateckých táborech, přednášel Merle na univerzitách v Rennes, Toulouse, Alžíru a Caen. V současnosti přednáší na univerzitě v Paříž-Nanterre.

Dílo

První autorova kniha Víkend na Zuydcoote (Week-end a Zuydcoote, 1949) byla inspirována vlastními zážitky z bitvy u Dunkerque. Kniha byla velmi dobře přijata kritiky a byla oceněna též Goncourtovou cenou (1949). Další Merleho kniha Smrt je mým řemeslem (La mort est mon métier, 1953) byla také z období druhé světové války. Je v ní vylíčen život velitele koncentračního tábora Osvětim. Z mnoha autorových románu jsou slavné především Malevil (Malevil, 1972) a Až delfín promluví (Un animal doué de raison,1967), které byly zfilmovány. V roce 1977 vydal první román rozsáhlého cyklu Dědictví otců (Fortune de France). Ten líčí osudy hugenotského rodu v období náboženských válek ve Franci koncem 16. století. V češtině zatím vyšlo šest románů - Dědictví otců (Fortune de France, 1977), V rozpuku mládí (En nos vertes années, 1979), Mé dobré město Paříž (Paris ma bonne ville,1980), Vladař na scéně (Le Prince que voila, 1982), Horoucí láska (La violente amour, 1983), Svítání (La Pique du jour, 1985). Kromě románů je Robert Merle autorem esejů, historických reportáží a dramat.

Můj názor

Robert Merle je jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Získal si mě především svými příběhy Petra ze Sioraku v cyklu Dědictví otců. Ten bych vám také doporučil z Merleho tvorby ze všeho nejvíce. Především druhý a třetí román (V rozpuku mládí, Mé dobré město Paříž) se čtou vskutku velmi dobře. V dalších dílech řady se už autor trochu opakuje, ale ten kdo si oblíbí Sioraka a jeho přátele se bude pořád dobře bavit. Nedávno jsem viděl v knihovně dokonce sedmý díl (La Volte des vertugadins), který je podle popisu na obálce vyprávěn Siorakovým synem, ale zatím jsem se k němu nedostal. Na internetu (kde ostatně mnoho o Merlem nenajdete) jsem četl, že jsou ještě tři pokračování (franc. - L'Enfant-Roi, Les Roses de la vie, Le Lys et la Pourpre ), ale pokud vím tak v češtině nevyšly.
Kromě Dědictví otců jsou velmi dobré oba autorovy romány z druhé světové války. Smrt je mým řemeslem je hodně drsná. Je to výborný popis vývoje života masového vraha, od jeho dětsví do doby než byl popraven. Z jiného soudku byl méně známý román Madrapur, který jsem přečetl tak nějak nechtěně a který mě připadal hodně složitý a tajemný, s nerozlišením snů a zkutečnosti (to by se líbilo panu Lynchovi). Odehrává se na palubě uneseného letadla s asi 20 pasažéry. Znáte to - různí lidé, teď se střetávají ty osobnosti,...
Bohužel jsem se zatím nedostal k autorově nejslavnějšímu dílu Malevil, ale slyšel jsem, že je to dobré.